,, LOVE ,,

Ano, už to přišlo .. :D

Také se přidám k celosvětovému a stále opakovatelnému tématu ,,láska,, .

Cit o kterém najdeme skoro v každém časopise alespoň jeden článek,cit co stále zaplňuje první stránky jak bulváru(ale tam by se dalo spekulovat o tom zda-li to je láska) , hlavní rubriky internetových portálů apod.

Když zadáme do Googl vyhledávče slovo LOVE tak nám vyjede miliarda článků, fotek,životních příběhů a podobných věcí...Ale co je pravá láska? Stále opakované klišé, které si jak každá žena tak každý muž vykládá úplně jinak?Cit kterému se snaží přijít na kloub každý z nás...

Ženy si navzájem radí ,,Jak na to,, ,  ,,Jak najít toho pravého,, ,  ,, Jak se chovat a zaujmout ,, apod.

Ano, jako každý žena na této planetě probírám se svými kamarádkami i se svými kamarády lásku a vzájemné porozumění včetně sexu...to dělá každý z nás , ale proč se tak strašně snažíme být perfektní?To mě zajímá..Proč se snažíme být pro ostatní PERFEKTNÍ?

2 FAKTY

1. fakt je ten, že Nikdo není dokonalý ,jen se o to přehnaně snažíme

2. fakt je takový ,že ten kdo nás miluje by nás snad měl brát takového jací jsme ne?

   tak si to všichni radíme....

Když píšu tenhle článek připadám si jako... jak jen to říct.. puťka? naivka?snílek?kritička ostatních?
Tak nějak všechno dohromady...Ale sakra!Tyhle problémy řeší skoro každá žena!Nemám se za co stydět!!!Kritizuji ostatní jak se chovají ke svým partnerům a partnerkám, ale sama nejsem schopná se podívat pravdě do tváře a to že jsem posrala co jsem mohla a pak jsem to byla já ta kdo odcházel s brekem...Myslím si ,že jsem dost silná osobnost ale občas se najdou věci co i toho nejsilnějšího jedince zlomí tak, že potřebují někoho o koho se ,,opřít ,,....Dělám že je všechno strašně v pořádku a že mi nic nechybí, že lásku a oporu nepotřebuju a všechno zvládnu sama ,ale je to jenom KUPA SRA*EK!!!! které sama sobě nalhávám!

 Každý z nás potřebuje svůj protějšek!

I ženy jako já, které jsou paličaté a umanuté ...

Raději si všechno zařídíme samy, než aby jsme se spoléhali na ostatní,protože už jsme se v ostatních tolikrát zklamali že důvěru už si u nás zasluhuje málokdo...

Vidíme pouze kariéru, naše sny a to, co si budeme moci z našich těžce vydřených peněz vybudovat...

Raději zajistíme samy sebe než aby jsme důvěřovali tomu, že to za nás udělá někdo jiný....

A takových podobných případů jsou milióny a milióny...Tohle téma je nekonečné a věřím že v mých článcích ,příspěvcích či snad fotkách se mu určitě ještě mnohokrát najde uplatnění.

Podporu a lásku potřebuje každý z nás i ti neskeptičtější , nejumanutější a nejzvláštnější z nás..

Ale bohužel už si občas neuvědomujeme, že tu lásku musíme občas i oplácet....

                        Protože když ne, tak to budete pouze vy kdo na to doplatí...

REALITA

V posledních dnech jsem spíš vděčná za to ,že můžu vůbec být chvíli na internetu,nemám  zrovna náladu se fotit a přidávat fotky hadrů apod. když nemám práci ,tím pádem ani peníze ani nové hadry.

Dost mě překvapilo když jsem napsala minulý článek s názvem UPŘÍMNOST který měl obrovskou čtenost i velké ohlasy jak prostřednictvím mailů, facebooku tak i komentářů  a při tom tam nebyl ani jeden obrázek, zato to byl nejdelší článek co tu na blogu mám.

Zjistila jsem že lidi nebaví číst každý den to samé a koukat se stále na stejné věci...ocenili jste mou upřímnost a to mě dost zahřálo u srdce.

Zítra nastupuju do nové práce (kavárna) tak doufám že všechno klapne a budu mít práci s kterou budu spokojená a budu za ní dobře placená.

Samozdřejmě ještě hledám druhou práci kterou bych mohla dělat ve dnech volna kdybych nebyla v kavárně nebo třeba po večerech když bude kavárna už zavřená.

Potřebuju spoustu peněz ale to také znamená spoustu práce a dřiny.

Z prvních peněz co teď dostanu bych si ráda zaplatila notebook abych už konečně nemusela být závislá na tom že máma ze mě tahá nekřesťanské peníze na internet na pevném počítači jelikož jsem si nikdy na notebook nevydělala, tak ho tím pádem ani nemám a jsem závislá jen na počítači doma.

Příjde mi jako naprostá kravina proč máme internet za 600 na měsíc.

Mě by naprosto stačil nějaký pomalejší internet.. Tak si pár vteřin navíc počkám než se mi otevře stránka.. bože.. vždyť on se svět nezboří..příjde mi to vyhazování peněz za věci co nepotřebuju.

Další výplaty půjdou hezky jen a pouze do úspor na byt.

Chci se v říjnu stěhovat a zatím nemám ani korunu.

Musím si koupit spoustu věcí do bytu ať už od sedačky,pračky nebo lednice po skleničky a utěrky.

Nebude to opravdu žádná sranda,ale všechno bude lepší než tohle.

Bude to dřina chodit do školy, při tom po večerech pracovat a bydlet sama.

Budu táhnout bídu s nouzí!Budu ráda když mi budou stačit peníze a budu počítat každou korunu do další výplaty!Já to vím! Ale všechno bude lepší než tohle.Spousta lidí by mi řekla, že se to dá ignorovat.. to co je doma..že tu můžu žít, dostanu najíst mám kde spát a na ostatním nezáleží,ale věřte mi, že to opravdu není tak jak si to všichni nalháváte.

No nic, já zase letím, doufám že na mě nezanevřete, protože tu teď moc nepíšu, když ví že mám mnohem víc čtenářů než je registrovaných(což mě také velmi mrzí) .

Teď to mám krušné ,ale slibuju že si vždycky najdu cestičku jak se ozvat s novinkami z mého zvláštního života :)

Přidávám vám alespoň fotku jednoho nádherného bytu ale bohužel až někde na Zličíně a to je lokalita bytů které já nehledám.Ale přesně po takovémhle koukám.A věřte mi, já ho najdu :) stačí jen hledat!

Už několikrát se mi to osvědčilo:))

Mezonetový byt s terasou,prosvětlený 2+kk !♥

(jsem sice snílek, ale když vím, že takové byty se dají sehnat i v lokalitě kterou já požaduji za malé peníze, tak vím že stačí opravdu jen hledat..je to jen o vytrvalosti  .)

UPŘÍMNOST

Je pátek,pro každého z nás celkem normální den ..

Den kdy je konec týdne, školáci se těší na ten písklavý zvuk posledního zazvonění,který ohlašuje ,že je čas jít domů a večer se jít pobavit s kamarády někam do baru.

Jelikož nechodím tento půlrok do školy, tak pro mě jako holku (do příštího týdne-konečně!) bez práce je to den kdy se vzbudím a nemám celkem co dělat.

Mnozí z mých kamarádů mi to závidí, že můžu být doma a dělat si co chci...

Ale opak je pravdou.

Odešla jsem ze školy, momentálně mám ukončené základní vzdělání, nemám maturitu ani výuční list a papírově jsem nula.Ale jak soudíme to že je někdo nula??

Sháněla jsem si práci celé čtyři měsíce...Netvrdím že jsem byla každý den posedlá tím, že jsem hledala práci, spíš jsem si občas sedla k internetu a koukla jsem se na nabídky .

Říkám si, že se v říjnu odstěhuju, budu chodit konečně do školy co jsem tak strašně dlouho chtěla dělat a večer budu chodit do práce, ale vidím vše moc jednoduše.

Vím že budu táhnout bídu s nouzí a že budu mít sotva na jídlo ale budu pryč odsud.. z místo kde se už necítím doma.

Proč píšu tohle? Proč nenapíšu něco o designu nebo nových trendech? 

Tenhle blog nemá přesné určení toho o čem je.. je to moje jméno.. můj blog.. můj život...

Píšu to ,co chci napsat a co mě momentálně napadne.

Od té doby co jsem založila tento blog jsem toho napsala celkem dost ,ale v ničem nebylo vše narovinu.

A proč?Když jsem měla bývalý blog,máma na něj přišla a nebyla s tím zrovna spokojená.

Nelíbilo se jí co píšu...o tomhle asi také ještě neví, ale časem na něj příjde.

Proč se kurva bojím ?Vždyť brečím skoro furt, už nejsem to co jsem bývala dřív,nemám to co jsem měla dřív.. a kvůli komu? Kvůli mě? ANO!-také možná...Ale i ona na tom má svůj díl viny a dle mého mnohem větší než já.

Když jsem se jí jednou zeptala jestli si myslí, že udělala nákou chybu, tak mi řekla že ne.

Ať jí řeknu jakou chybu udělala...Na otázku mi odpověděla otázkou- jak upřímné ,že?

Dřív jsem bývala praštěná ulítlá holka pro každou prdel a lidi mě za to milovali...

Pak přišli problémy a můj pro někoho nezajímavý život byl najednou mojí noční můrou.

Všichni si hrajeme na strašně drsný frajery/frajerky ,jen aby jsme byli ,,někdo,,.

Co nám to dává? Respekt?Úctu? -NE! Dostává se nám pouze lží a přetvářky.

I já jsem jedna z nich.

Snažím se přede všemi vypadat hrozně sebevědomě a mít nad určitými věcmi nadhled,

ale pravda je taková že nemám.

Jsem troska co si jen hraje na to že není.

Všichni si myslí, že když jsme teenageři tak že máme být automaticky štastní, protože jsme mladí..

Po tom , co mi nastali problémy s mámou jsem začala dost jíst a hodně jsem přibrala a vím to o sobě..

nejdřív jsem se litovala a psala si podtextový statusy na facebooku, ale pak mi došlo, že tohle mi nepomůže.

Začala jsem konečně se sebou něco dělat a jak jdou kila postupně dolů tak mám ze sebe lepší pocit.

Připadám si lepší, mám lepší sebevědomí a je mi celkově o maličko lépe.

Chlapy jsem přestala řešit po tom co jsem si před třičtvrtě rokem uvědomila že miluju svého bývalého přítele (nejmenováno) ale že už je pozdě. 5 měsíců jsem byla v prdeli...Všude jsem ho viděla.. ve věcech co mi ho připomínali,ve snech co se mi o něm zdáli..Moje okolí už bylo otrávené tím, jak jsem o něm neustále mluvila a snažila jsem se k němu dostat zpátky.

Ano, vím že tohle je normální podle někoho, že jsou na tom lidé i hůř než já.Ale nesnážím se svoje problémy s nikým srovnávat nebo říkat že jsem na to nejhlůř ze všech..

Nejhorší je pro mě, že ke svojí vlastní mámě.. k člověku co mi dal život a co mě vychoval , už necítím cit jaký bych měla.

Vím že za pár let si třeba s mámou sedneme a řekneme si, že tohle bylo zbytečné, vím že já dokážu přiznat chybu ale dokáže to i ona? ..Nevím..V tuhle chvíli asi ne.

Teď teprve vidím jaké to je, být na té druhé straně..Na straně lidí kterým je a bylo ublíženo.

Dřív jsem se takhle k lidem chovala já sama.. Teď vidím jaké to je.

Počítám každou korunu, snažím se jít si za svým a dostat to co chci.

Vím že jednou se tomuhle zasměju , ale momentálně ta chvíle ještě nepřišla .

Chtěla bych aby se každý z vás pozastavil a uvědomil si, co všechno má.Čeho už v životě dosáhl,ať už to byla pomoc kamarádu v nouzi či jiné věci kterými jsme někomu pomohli a přemýšleli nad tím chvilku.

Odsuzujeme lidi moc rychle.. Podle vzhledu, podle peněz , podle váhy ,podle postavení ...

Ale při tom nevíme co je to za člověka! Peníze nejsou všechno a nedělají člověka lepším.

Já jsem si to svoje uvědomila, chtěla bych aby jste si ,,zametli pře svým prahem ,, a pak se někomu vrtali do soukromí.

JSEM ZPĚT!

Takže abych vám shrnula události posledních dní..
Jelikož jsem doma neměla internet, a měla jsem ho pouze v telefonu tak jsem neměla jak napsat nový článek.
Každopádně už jsem zpět a doufám že už bude vše v pořádku. :))
Konečně jsem si našla práci v jedné kavárně ,tak doufám že vše půjde dobře .
Byla jsem také tento víkend na ranči kde jezdím na koni jménem Jurášek.
Trénuju klus,cval a pobídky abych uměla vše dokonale.
Jezdit umím, ale chci být perfetní .

Přidávám fotku Na Juráškovi :))

Vypadám tu že mi je tak 14 :D, ale hlavně že tam jsem :)

a ještě jedna ,,autová,, když jsem jela s taťuldou do OBI .

Na nějaký pořádný a konečně normální článek se můžete těšit v příštích dnech :))

sorry

omlouvám se všem svým čtenářům že ted tu moc nejsem.jsem doma bez netu a mam ho jen v mobilu do pristiho tydne bude zase vse ok :) pripravuju pro vas paradni clanek :) mate se na co tesit :)